S AGRESIVNÍMI PROJEVY U DĚTÍ A PORUCHAMI CHOVÁNÍ SE DNES SETKÁVÁME TÉMĚŘ VE VŠECH ŠKOLÁCH

Zdroje uvádějí, že za poslední dva roky bylo průměrně 53 % učitelů vystaveno jakémukoliv typu agresivního chování od žáků a zaznamenáno bylo 285 náročných situací. To jsou celkem děsivá čísla, nemyslíte?

Právě proto se 5. listopadu 2025 v prostorách Krajského úřadu Středočeského úřadu potkali pedagogičtí pracovníci ze středočeských škol se zkušeným supervizorem ve školství, metodikem prevence, učitelem a lektorem Mgr. Jaroslavem Vídeňským.

Na semináři, realizovaném v rámci projektu „Implementace dlouhodobého záměru – moderní a kreativní školy ve Středočeském kraji“, se společně věnovali základnímu vymezení agrese a poruch chování (fyzická agrese, verbální agrese, sociální / psychická agrese, sebepoškozování), jejich příčinám a formám. Upřesnili si roli pedagoga a jeho kompetence v takových situacích, probrali preventivní strategii, důležitost empatické a asertivní komunikace i základní deeskalační techniky. Praktické ukázky a modelové situace návštěvníkům pomohly lépe porozumět dětským potřebám a osvojit si nástroje pro zvládání náročných situací.

Jaroslav Vídeňský zúčastněným prezentoval konkrétní případ na videu z USA, na němž učitel odebral žákyni mobilní telefon. Ta pak vytáhla pepřový sprej a zasáhla ho do obličeje. Výuka musela být přerušena a celá třída evakuována. Učitel utrpěl bolestivý zásah a několik hodin nebyl schopen pokračovat v práci. Mnoho lidí včetně učitelů v komentářích psalo, že učitel „jednal správně“. Ano, formálně měl pravdu. Ale podobné situace je vždy potřeba posuzovat v kontextu všech okolností.

Právě o těchto okolnostech se mluvilo na semináři. Účastníci debatovali o tom, jak předcházet útokům na učitele, jak pracovat s vlastními emocemi a jak využívat techniky, jimiž mohou zabránit vyhrocení konfliktu.

To nejcennější na semináři však bylo sdílení zkušeností kolegů – od vychovatelů z dětských domovů až po pedagogy ze středních škol a gymnázií. Každé prostředí má svá specifika a výzvy, ale společně vytváří mozaiku zkušeností, která může pomoci všem. Je důležité si uvědomit, že komunikace ve škole je mnohem náročnější než komunikace v rodině. Doma se vztahy budují na opakované důvěře, blízkosti, společných zážitcích a dotecích. Ve škole však tyto vazby nevznikají automaticky – a učitelé, kteří přenášejí své „domácí“ komunikační návyky do školního prostředí, mohou narazit. U žáků z podnětného zázemí to často funguje, ale u dětí z náročného rodinného prostředí nikoliv.

„Poznámka typu „Měl by ses stydět“ nemá žádný účinek na dítě, které je doma pravidelně trestáno nebo bité – pro něj slovo „stud“ nic neznamená. Stejně tak dotek na rameno, který většina dětí vnímá jako uklidňující gesto, může u jiných vyvolat pocit ohrožení a vyústit v obrannou agresi. Právě proto je důležité, aby učitelé uměli rozpoznávat spouštěče agrese, chápali individuální příběhy žáků a především chránili sebe i ostatní prostřednictvím vědomé práce s komunikací, prostorem i vlastními emocemi,“ upozornil lektor.  

Celý seminář Jaroslav Vídeňský uzavřel slovy: „Agrese ve školství není jen o „zlobivých dětech“, ale o celém systému vztahů, zkušeností a emocí. Když ji dokážeme včas rozpoznat a pochopit, můžeme proměnit školu v bezpečnější a lidštější místo – pro žáky i učitele.“

Jsme rádi, že se seminář všem zúčastněným líbil a věříme, že jim přinesl nové poznatky, které jim pomohou v jejich každodenní praxi. Ale ještě raději bychom věřili, že nebude docházet k situacím, kdy je budou muset pedagogové využívat.

Fotogalerie