Na letošní, 14. ročník hudebního festivalu pro mládež Sister Cities v Sičuánské metropoli Chengdu se vydaly studentky třetího ročníku SPgŠ z Čáslavi, které zde reprezentovaly Středočeský kraj a vystupovaly společně s 50 hudebními formacemi, skupinami a sbory ze 42 měst a partnerských regionů, které se sjely z 30 zemí světa. Právě tato diverzita se zasloužila o nesmírně širokou a pestrou škálu vystoupení a žánrů, které během tří dnů, na celkem šesti scénách, zazněly. Od českých lidových písní a klasiky od Antonína Dvořáka si tak diváci mohli vychutnat moderní orchestr ze Sydney, uvidět klasické thajské zpěvy a tance, obdivovat krásné kostýmy japonských gejš a spoře oděné tanečnice z Brazílie v doprovodu tradičních bubnů, korejský pop, čínský symfonický orchestr v kontrastu s ukrajinským ska, či punkovou skupinu ze Švédska.

Účastníci festivalu byli společně ubytování v hotelu, kde měli skvělé zázemí a obrovské možnosti komunikovat a mixovat se při různých příležitostech a snad díky různým časovým zónám a problémům se spánkem a časovým posunem se některá setkání táhla až do časných ranních hodin, kdy se na chodbách a v lobby hotelu jamovalo a třeba česká lidová Ach synku, synku byla excelentně zazpívána při čekání na otevření nákupního centra, kde pro pobavení ostatních nakupujících tradiční Hula Dance zazpívali a předvedli slečny z Havaje.

Bohatý doprovodný program na další tři společné dny všech vystupujících zahrnoval návštěvu květinového pole, které město Chengdu nechalo vypěstovat v blízkosti letiště jako reakci na zhoršující se znečištění vzduchu, úžasné regionální museum s rozsáhlou expozicí o historii čínských dynastií s jejich artefakty, pro mladší účastníky byla největší atrakcí návštěva centra zabývajícího se ochranou a rozmnožováním PANDY VELKÉ. Pro českou delegaci, která měla dostatek času I na individuální program, byla zahrnuta na volný den návštěva zavlažovacího systému Dujiangyan, který je v historickém dědictví UNESCO, stejně tak jako Lashan Buddha, který je největším ztvárněním Buddhy na světě. Suvenýry děvčata nakoupila ve spletitých historických uličkách v JIngli, což je část Chengdu, kterou ještě úplně nepohltily moderní stavby mrakodrapů. V jednom z nich sídlí I český konzulát – a jeho návštěva, v  budově finančního centra v 24.patře a přijetí u generálního konzula pana Karla Šrola určitě patřilo k těm zážitkům, které se svým významem vryjí žákyním do paměti . Přijetí probíhalo ve velmi milé atmosféře a téměř neformálně – ledy se prolomily v okamžiku, kdy do místnosti vstoupil pan konzul Petr Doležal , aby zjistil odkad sbor přicestoval a když se mu dostalo odpovědi, že jsou z města Čáslav, odkud pochází I on bylo o mnoho témat k hovoru postaráno a Čáslavsko tak mělo na pár dní v Číně nejpočetnější zastoupení, takzvanou Středočeskou minoritní skupinu.  K velké radosti děvčat a jejich pedagogického doprovodu pan konzul přijal pozvání a přišel na zahajovací ceremoniál, aby si poslech vystoupení jejich zpěv. Snad i proto se snažila děvčata na koncertním podiu vydat ze sebe to nejlepší, přestože na vystupování pod širou oblohou v 35 stupních Celsia zvyklé nejsou a studená klimatizace hlasivkám také nedělá nejlépe. Jejich vystoupení sklidilo vždy bohatý aplaus od místních diváků i ostatních účinkujících.

Všechny pěvkyně hodnotí tuto cestu i hudební festival jako jedinečnou příležitost k poznání ostatních kultur skrze hudbu, která spojuje a nepotřebuje slov jako velikou inspiraci k cestám dalším a profesionálnímu rozvoji – společné jammování v autobuse, při zkouškách či jen tak na ulici nebo v hotelu bylo nejoblíbenější volnočasovou aktivitou pro účastníky ze všech koutů světa.

Jak k tomu dodává Eva z II.B. SPgŠ:“ Jeli jsme sem bez očekávání, protože již před odjezdem nás koordinátorka projektu upozornila na odlišnosti naší a čínské mentality i na takové detaily, jako že nám nebudou fungovat emaily a sociální sítě. Tudíž jsme nyní jen příjemně překvapené, že jsme ubytované v luxusním hotelu, jíme pálivé jídlo, na které si pomalu zvykáme, exkurze a dlouhé čekací pauzy si krátíme zpěvem či klábosením s ostatními účastníky festivalu a tak si vlastně nenásilně trénujeme angličtinu a to, že nám nejde facebook nepovažujeme za velkou katastrofu.“ S tím, že akce předčila očekávání, souhlasí i jejich sbormistrová, paní učitelka Jana Vrňáková :“ V životě by mě nenapadlo, že zde budu rozezpívávat členy symfonického orchestru z konzervatoře nebo si měnit noty s hudebníky z Arizony, kteří hrají na nástroje, které jsem předtím znala jen z knih. Myslím, že i studentky toto vše vstřebávají a možná až zpětně si uvědomí, co vše zažily a viděly.“

Diverzita účinkujících byla opravdu neobvykle široká, a jestli přijde pozvání i příští rok, tak bude již na čase přemýšlet, který tým vystoupí v národních barvách příští rok. Laťka je nastavena opravdu vysoko.