Plošinu, kterou rozdělovala hluboká strž zlatonosného Břežanského potoka na dvě části (dnes zvané Hradiště a Šance),  chránil na západní straně příkrý svah k řece. Ačkoli důkazy o osídlení Závisti přinesly až první pokusy o prozkoumání této lokality ve druhé polovině 19. století, kdy se u nás začala rozvíjet archeologie jako odborná vědecká disciplína, povědomí o existenci jakéhosi sídlištního komplexu v těchto místech bylo známo z lidového vyprávění a odrazilo se i v dílech českých dějepisců, jako byli Václav Hájek z Libočan a Bohuslav Balbín. Systematický výzkum celé oblasti proběhlo až ve 20. století. Ve 40. - 50. letech byly provedeny přípravné práce, především detailní popis a zaměření celé plochy a v roce 1963 byl zahájen archeologický výzkum. Ten trval bez přestávky 27 let, ale i přesto se podařilo prozkoumat pouze část rozsáhlé lokality, jejíž opevněné jádro dosahovalo v době největšího rozkvětu oppida rozlohy 118 ha. Výzkum se věnoval východní části plošiny zvané Akropole, později byl přenesen i na lokalitu tzv. předhradí a na sousední vrch Šance.

Výzkumné práce byly zahájeny v roce 1963 a soustředily se především na vrch Hradiště. V prostoru tzv. předhradí, které zaujímalo plochu asi 35 ha, bylo systematicky prozkoumáno největší souvislé území o rozloze téměř 3 800 m2. Právě zde byly odkryty nejstarší nálezy. Pocházely z období kultury nálevkovitých pohárů z pozdní doby kamenné, tedy ze 3. tisíciletí př.n.l. Osídlení tohoto prostoru podle nálezů pokračovalo i v době bronzové, ve 2. a 1. tisíciletí př.n.l. Ve vrstvách odpovídajících období laténu (500 př.n.l. – přelom letopočtu), kdy se na našem území rozvíjela keltská kultura, bylo na území předhradí nalezeno nejen opevnění, ale i obytné a hospodářské budovy, mezi nimi i budova sloužící k výrobě mincí, a také cisterny na dešťovou vodu. Předhradí bylo s hlavní částí sídliště – tzv. Akropolí – spojeno štětovanou cestou ústící do hlavní brány (označované jako brána D) na jihovýchodní straně Akropole.

V první polovině 6. století př.n.l. Závist osídlili Keltové. Do počátku 4. století př.n.l. bylo oppidum na Závisti velkým a prosperujícím centrem. Pak však došlo k úpadku a opuštění sídla. Teprve druhá vlna keltského osídlení kolem poloviny  2. století př. n. l., která znovu vybudovala a rozšířila oppidum, přinesla Závisti období největšího rozkvětu.

Jádrem nejrozsáhlejšího známého oppida v Čechách bylo temeno Hradiště zvané Akropole a tato lokalita byla archeologicky zkoumána nejpodrobněji. Sakrální okrsek s přilehlou sídelní čtvrtí je v Čechách unikátním dokladem souboru staveb z přelomu 6. a 5. století př.n.l.. V pozdní době halštatské (6. století př.n.l.) byla v těchto místech navršena hlína, která měla vyrovnat terén a tím vytvořit plochu pro vybudování několika řad velkých domů s obdélným půdorysem, jejichž pozůstatky byly objeveny. Tento systém však zřejmě nevyhovoval a proto musel být zdokonalen. Na celé ploše Akropole byl založen systém kamenných roštů, které vyrovnaly a zpevnily nepravidelný reliéf temene kopce. Zdivo komor čtvercového nebo obdélného půdorysu bylo místy vysoké až 6m. Uměle vytvořená plošina o rozměrech 110 x 75m je jedinečným technickým dílem. V sakrálním okrsku byly nalezeny pozůstatky několika staveb typu svatyně z přelomu 5. a 4. století př.n.l. Největší budova s půdorysem obdélníka o stranách 27 x 11m dosahovala výšky až 5m a po technické stránce byla unikátní stavbou. Podobně zajímavé jsou i pozůstatky další budovy, která měla půdorys rovnostranného trojúhelníka o délce stran 10m. Odborníci se přiklánějí k myšlence, že šlo o svatyně. Architektonicky řešený areál byl vybudován se zřetelnými reminiscencemi na etruské chrámové okrsky a byl chráněn samostatnou mohutnou hradbou a příkopem částečně vylámaným do skály, který dosahoval šířky 13,5m a hloubky 4m.

Prozatím byla archeologicky prozkoumána pouze část opevnění, které dosahovalo délky 9km. Fortifikační systém byl velmi propracovaný a během staletí osídlení Závisti se několikrát proměnil. Hlavním stavebním materiálem pro fortifikaci byla hlína a dřevo, což vedlo k odlesnění prostoru Hradiště, Šance a předhradí již v době bronzové. Pro období kultury nálevkovitých pohárů se opevnění předpokládá, ale nebylo zatím archeologicky doloženo. Nejstarší nalezené opevnění složené z tzv. vlčích jam, příkopu, palisády a náspu pochází z období mohylové kultury ze střední doby bronzové. Pro keltské etnikum je na Závisti doložena fortifikace z doby halštatské, tedy z doby před rokem 500 př.n.l.  V čele hradby navršené ze zeminy a kamenů široké 3 - 5m stála dubová palisáda propojená roštem s druhou dřevěnou stěnou na vnitřní straně hliněného valu. Rozloha hradiště v této době byla pouhých 27 ha. Na základě tohoto obranného systému byla v raném laténském období (po roce 500 př.n.l.) postavena nová, dokonalejší  fortifikace chránící už plochu 80 ha. Líc valu kryla kamenná hradba zakotvená vodorovnými dřevěnými prvky do valu. V několika dalších fázích opevnění byl systém příkopů, palisád s valů postupně vylepšován.

Hlavním vstupem do oppida byla brána na jihovýchodní straně, tzv. brána D. Její nejstarší podoba pochází z pozdně laténského období ze 2. století př.n.l., ale i ona prošla řadou změn a zdokonalení. Nejsložitější konstrukci měla v páté fázi v době na přelomu letopočtu, kdy se Keltové v Čechách museli bránit útokům Germánů. To už chránila vstup do areálu o rozloze 118 ha a její patrová stavba byla doplněna sypanými valy s palisádovou hradbou na vrcholu. Nálezy dokumentují ničivý požár a vojenský útok v 1. století n.l., pravděpodobně germánský útok, jehož následkem bylo zničení keltského oppida na Závisti. Vstup branou D byl zatarasen a došlo i ke změněn celého komunikačního schématu sídla, které Germáni převzali.

Sídlištní okrsek v sousedství Akropole byl tvořen množstvím domů a staveb hospodářského charakteru. Konstrukce budov se sedlovou střechou krytou šindelem, rákosem nebo slámou byla částečně zapuštěná pod povrch. Obvodové stěny byly z prken nebo z proplétaného proutí pokrytého mazanicí z hlíny a slámy. Domy byly většinou jednoprostorové, případně dělené jednoduchými příčkami. Mezi stavbami probíhala hustá síť místních a hlavních komunikací, které navazovaly na několik bran. Tato síť se ovšem během staletí dle potřeby měnila. Z archeologických nálezů jsou kromě zbytků zdiva a fortifikačního systému zajímavé četné fragmenty běžné kuchyňské keramiky, kovových užitkových i ozdobných předmětů,  pozůstatky tkalcovského stavu, kovářské dílny, zlomky importovaného skla apod.

Podobně jako v případě jiných sídel i na Závisti byla archeologicky doložena kontinuita osídlení i po dobytí Germány. Osídlení plošiny nad Vltavou v 1. – 5. století n.l. však zdaleka nedosahovalo rozlohy, kvalit a významu keltského oppida. Podobně ani výšinné sídlo slovanského obyvatelstva, jehož stopy zde byly zachyceny pro období od 7. století n.l., nepřesáhlo lokální význam. Posledním důkazem o osídlení Závisti je nález malého slovanského pohřebiště z první poloviny 10. století v prostoru brány A.

V roce 1989 bylo Hradiště a keltské oppidum Závist prohlášeno kulturní památkou a roku 1998 národní kulturní památkou. Přesto byl roku 1990 nedokončený archeologický výzkum zastaven a odkryté zkoumané plochy otevřené přes dvacet let byly ponechány bez ochrany a konzervace a pozůstatky kamenných staveb tak byly vystaveny destrukci. Dešťová voda narušovala podloží, led v zimním období trhal zdivo, náletové rostliny, eroze a změny teplot způsobovaly rozpadání kamene. Ničení naleziště napomáhaly i projevy vandalismu a neukázněné chování návštěvníků. I přes opakované pokusy o údržbu lokality (odstraňování náletů, čištění, zpevňování zdiva apod.) nebylo možné zajistit stálý dohled, který by zamezil ničení archeologických nálezů, případným úrazům návštěvníků a zároveň zajistit vhodnou prezentaci archeologické památky. Po několikaleté diskusi v řadách odborné veřejnosti, která hledala odpověď na otázku jak zajistit ochranu této unikátní lokality, bylo v roce 2003 rozhodnuto, že z hlediska ochrany archeologických nálezů a následné údržby otevřené archeologické plochy, je nepřijatelnější varianta zasypání plochy výzkumu a uvedení do přibližně původního stavu. Rehabilitace a prezentace archeologické lokality na Závisti byla v roce 2001 zahrnuta do projektu Středočeského kraje „Keltská Evropa". Prostřednictvím Ústavu archeologické památkové péče středních Čech, příspěvkové organizace Středočeského kraje, bylo v letech 2003–2004 realizováno zasypání otevřených sond a odkrytých archeologických situací v ploše archeologického výzkumu. Součástí projektu „Keltská Evropa" je i důstojná prezentace a propagace památky, která spočívá v instalaci informačních tabulí na archeologické lokalitě a informačním altánu přímo u Akropole. Informace o archeologické lokalitě Závist jsou prezentovány také v Informačním centru keltské kultury na zámku Nižbor.