Socha sv. Petra ze Slivice (bělohorská opuka, v. 91.5 cm, kolem r. 1385) je jedinou dochovanou kamennou sochou mužského světce na našem území, pocházející z období tzv. krásného slohu, kdy byla Praha předním uměleckým centrem Evropy. Původně se nacházela v kostele sv. Petra ve Slivici (dnes součást Milína v okrese Příbram) a od roku 1961 je zapůjčena do expozice středověkého umění Národní galerie v Praze. Její vznik zřejmě souvisí s osobou vzdělaného pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna (1350-1400), který intelektuálně ovlivnil také tehdejší pražskou uměleckou tvorbu. Nelze ani vyloučit, že původně vznikla pro biskupskou rezidenci v nedaleké Příbrami a do Slivice byla přemístěna druhotně. Socha představuje důležitý spojovací článek mezi starším sochařstvím pražské katedrální hutě Petra Parléře a vrcholnou tvorbou krásného slohu. Řada výrazových prostředků, zejména skladba drapérie světcova šatu, ji spojuje s jiným významným sochařským dílem, a to Madonou plzeňskou. Za jejich společného autora je považován sochař působící na našem území v 80. a 90. letech 14. století nesoucí pomocné označení Mistr krumlovské madony.  

Za národní kulturní památku byla socha sv. Petra prohlášena v rámci souboru šesti významných kamenných soch z období krásného slohu nařízením vlády č. 422/2005 Sb. ze dne 29. září 2005 s účinností od 1. ledna 2006.