Regenerace Bývalého vojenského výcvikového prostoru Milovice – Mladá započala postupně od ukončení vojenského využití tohoto prostoru. Jedním z úspěšných projektů regenerace je vytvoření rezervace Evropské Serengeti a projekt „Návrat velkých kopytníků do volné přírody".

„Návrat velkých kopytníků do volné přírody" je světově unikátní projekt, který v jedné lokalitě, rezervaci Evropské Serengeti, představuje tři původní druhy velkých kopytníků Evropy, tedy zubry, divoké koně (exmoorské pony) a pratury.
 

Divoký kůň patří mezi původní živočišné druhy Evropy, stáda divokých koní měla významný vliv na formování krajiny na celém kontinentu. Příběh návratu divokých koní do středočeských Milovic se začal psát 28. ledna 2015. Tehdy přijelo prvních čtrnáct klisen z anglického Exmooru. Měli za sebou více než dvanáct stovek kilometrů dlouhou cestu.  Část stáda pocházející ze skotské vrchoviny jela ještě z výrazně větší dálky. Milovice jsou prvním místem ve střední a východní Evropě, kam se divocí koně vrátili. 
 

Po tisíce let byli pratuři součástí původní evropské přírody. Když v roce 1627 uhynul poslední pratur v oboře u městečka Jaktorowa v Polsku, zdálo se, že Evropa ztratila tento klíčový druh navždy. Historie se ale mění. Společnost Česká krajina s podporu Středočeského kraje a města Milovice se podílí na celoevropském projektu návratu praturů do přírody, který iniciovala nizozemská nadace Tauros Foundation.
 

Na počátku 20. století člověk zubry ve volné přírodě zcela vyhubil. Přežili jen v zajetí a od 50. let minulého století se začali vracet zpátky do přírody. Nyní jich je na světě asi 5500. Pro bezpečnou budoucnost druhu je nutné, aby počet zvířat překročil deset tisíc kusů. K tomu má napomoci zakládání nových stád, včetně toho v bývalém vojenském prostoru Milovice – Mladá. 
 

Po odchodu armády z vojenského výcvikového prostoru Milovice - Mladá hrozilo, že unikátní ekosystémy zarostou náletovými dřevinami a agresivními trávami, což se také částečně stalo. Vysazená zvířata přispívají k ochraně místní ohrožené stepi, která by jinak zanikla.

Hlavním nositelem projektu je nezisková organizace Česká krajina a do jeho realizace je úzce zapojena i Akademie věd České republiky.  Projekt vzniká za přímé podpory Středočeského kraje. Další informace na http://www.ceska-krajina.cz