Kontakty

Oddělení ochrany ovzduší

Opatření pro omezení emisí z automobilové dopravy – carsharing

Množství osobních automobilů, jejichž výroba i provoz jsou spojené se zátěží životního prostředí, se neustále zvyšuje. Vysoký podíl automobilové dopravy na městské mobilitě se stal v posledních desetiletích vážným problémem v řadě zemí. V České republice připadá na 1 000 obyvatel více než 500 osobních automobilů, což nás řadí mezi státy s velmi vysokým počtem vozidel na obyvatele. S nárůstem intenzity individuální automobilové dopravy vzrůstá i její podíl na znečištění ovzduší. Jedním ze způsobů, jak snížit počet automobilů a znečištění z nich, může být carsharing.

Carsharing, neboli sdílení automobilů, je systém sdílení automobilů více lidmi, který představuje alternativu k jejich vlastnění. Nemusí se vždy jednat pouze o sdílení automobilů, může se jednat i o sdílení motocyklů, jízdních kol (bikesharing), koloběžek či skútrů. Sdílení vozidel umožňuje využívat automobil jen příležitostně a platit tomu úměrnou cenu. To by mělo část majitelů aut motivovat k vzdání se jejich vlastnictví a ve výsledku vést ke snížení intenzity individuální automobilové dopravy. Carsharing tak může ve výsledku přispět ke zlepšení životního prostředí a ke snížení emisí z automobilové dopravy, což povede ke zlepšení kvality ovzduší ve městech, jelikož automobilová doprava je významným zdrojem znečištění ve městech. Dalším pozitivním efektem může být snížení produkce skleníkových plynů, které způsobují změnu klimatu.

Samotný carsharing může mít více podob. Jednotlivé podoby se liší především způsobem rezervace automobilů a podle toho, kdo je vlastníkem vozového parku. Nejrozšířenější variantou je systém sdílení automobilů prostřednictvím carsharingové společnosti. Carsharingové společnosti mohou fungovat na principu, že se vozidla vyzvedávají a vracejí na předem stanoveném místě. Tento carsharing má označení station-based carsharing. Jedná se o nejstarší druh carsharingu a z hlediska využití vozidel o nejefektivnější druh. Mezi jeho hlavní přednosti patří možnost rezervace dlouho dopředu a výběr konkrétního typu vozidla podle potřeby uživatele v rámci vozového parku provozovatele. Uživatel také ví, kde bude vozidlo zaparkované k vyzvednutí. Nevýhodou je nutnost vracení vozidel na předem provozovatelem stanovených lokalitách. Sdílené vozidlo v rámci tohoto carsharingu jezdí 30 % až 40 % času své provozní životnosti. Oproti tomu soukromá vozidla bývají využívaná pouze okolo 4 % času jejich provozní životnosti.

Dále existuje free-floating carsharing. U tohoto druhu nabízí carsharingová společnost sdílená vozidla po celém území města. Tato varianta je vhodná do velkých měst, zároveň musí mít společnost velké množství vozidel. Vozidla je možné si vypůjčit a vracet kdekoli v rámci celého města. Tento druh carsharingu neumožňuje vozidla rezervovat dlouho dopředu. Nejde si také rezervovat konkrétní vozidlo. Jelikož může být vozidlo odstaveno kdekoliv, tak je běžné, že v daném místě stojí i několik dní, než si ho další uživatel vyzvedne. Využití vozidel v rámci tohoto carsharingu je kolem 10 % času jejich provozní životnosti.

Další variantou carsharingu je sdílení společného automobilu mezi více lidmi (peer-to-peer carsharing). Jedná se o systém sdílení soukromých vozidel mezi lidmi, kteří svoje vozidla nabízí ke sdílení prostřednictvím carsharingových společností. Carsharingové společnosti v tomto případě vozový park přímo nevlastní, ale pouze nabízí jejich vypůjčování mezi uživateli. Tato varianta je výhodná pro vlastníky vozidel, kteří svá vozidla málo využívají. Jedná se také o zdroj příjmu pro jejich vlastníky. Uživatelé mohou vybírat z velkého množství vozidel, u kterých ale není zaručený dobrý technický stav. Vozidla si také musejí zapůjčovat na dobu minimálně jednoho dne. Podmínkou každé výpůjčky je také uzavření smlouvy.

Dále existují i varianty carsharingu v podobě sdílení vozidel provozovatelem v uzavřené komunitě například pro studenty vysokých škol. Existuje i carpooling (spolujízda), který má podobu sdílené jízdy více osob například do zaměstnání nebo škol. Tato varianta spolujízdy výrazně snižuje náklady na dopravu, které mohou být například poloviční, ale i pouze pětinové.

Jak bylo výše v textu uvedeno, nejrozšířenějším systémem carsharingu je sdílení automobilů zajišťované profesionální carsharingovou organizací s centralizovaným rezervačním systémem, sběrem dat o provozu vozidel a vyúčtováním služeb. Carsharingová organizace svým zákazníkům poskytuje přístup k vozovému parku sdílených automobilů, jehož jednotlivá vozidla jsou uvnitř spádové oblasti rozmístěna na strategických místech, například blízko zastávek veřejné hromadné dopravy, center měst, čtvrtí určených k bydlení s velkým množstvím obyvatel nebo čtvrtí s velkým množstvím pracovních příležitostí, například kanceláří. Po registraci (online nebo na pobočce) a případně zaplacení vratné či nevratné zálohy u vybrané carsharingové organizace získávají její klienti přístup k celému vozovému parku. Konkrétní vůz si potom rezervují přes internet nebo telefon jenom na dobu, kdy ho skutečně potřebují. Zapůjčení je automatizované, k odemykání aut slouží nejčastěji čipová karta či mobilní aplikace, kterou každý klient obdrží po provedení registrace u carsharingové organizace, klíčky jsou obvykle ve vozidle. Sdílené automobily je možno využívat kdykoliv – jsou dostupné 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Jejich zapůjčení je zpravidla možné i jen na krátkou dobu (typicky od 1 hodiny výše). Poplatek za využití vozidla obvykle vychází z doby, po niž bylo využíváno, a z ujeté vzdálenosti; jsou v něm zahrnuty náklady na palivo, pojištění, servis i údržbu vozu. Po využití sdíleného vozidla bývá zpravidla nutné vozidlo zaparkovat v předávací oblasti, kterou stanovují jednotliví provozovatelé carsharingu. Všichni provozovatelé ale takovou povinnost nestanovují a je tak možné vozidlo zanechat i v místě, odkud se s vozidlem původně vyjelo.

Carsharing je výhodný zejména ve větších městech, kde obvykle bývá zajištěna dobrá dopravní obslužnost veřejnou dopravou a cíle cest jsou často ve vzdálenosti dostupné pro dojížďku na kole či chůzí. Ideální je například kombinace využití nejprve veřejné hromadné dopravy a poté carsharingu, jelikož třeba vlaky nebo autobusy nejezdí do dané lokality, a tak je lepší poté využít sdílený automobil. Systém sdílení vozidel doplňuje nabídku veřejné dopravy o možnost využívat individuální jízdní prostředky. Tato služba může být efektivním řešením pro ty, kteří nepotřebují jezdit autem každý den, ale občas je pro ně jeho použití výhodné. Řidičům, jimž se kvůli malé frekvenci využívání automobilu nevyplácí jeho vlastnictví a provoz, dává carsharing možnost používat automobil bez nutnosti jej vlastnit. Lidé, kteří běžně využívají jiné formy dopravy, mohou ocenit sdílený automobil například při větším nákupu, služební cestě, převozu objemných věcí, při cestě na výlet nebo při stěhování. Případně může sdílený automobil sloužit jako druhé či další vozidlo v rodině. Carsharingové společnosti mají proto ve vozovém parku malé automobily s nízkou spotřebou, ale i dodávky pro přepravu objemných nákladů. Vozový park carsharingové společnosti bývá většinou v jejich vlastnictví, ale existují i provozovatelé v podobě například mobilních aplikací. Tito provozovatelé do svého vozového parku přidávají vozidla svých uživatelů (sdílení vozidel mezi uživateli navzájem), kteří například mají nevyužité vozidlo či chtějí mít vozidlo jako zdroj příjmů.

Nejčastěji se uvádí, že finančně výhodné je využití služeb carsharingu pro řidiče, kteří za rok najezdí méně než 10 000 kilometrů. Důvodem nižších nákladů ve srovnání s vlastnictvím vozu je skutečnost, že fixní náklady, které vlastník automobilu zaplatí bez ohledu na to, jak často vozidlo využívá (pořizovací cena vozu, povinné ručení, poplatek za kontrolu technického stavu a činnosti vozidla atd.), se dělí mezi více uživatelů. Další výhodou pro uživatele carsharingu je také fakt, že se nemusí zabývat řadou provozních záležitostí spojených s vlastnictvím vozidla, jako jsou opravy, údržba či pojištění. Řidičům, kteří nevlastní automobil, může sdílené vozidlo sloužit jako určité pojištění mobility pro případy cest, které jsou obtížně realizovatelné jiným druhem dopravy. Možnost využít služeb carsharingu může jeho uživatelům zajišťovat pocit, že ani život bez vlastního auta neznamená omezení mobility.

Potenciál carsharingu snižovat objem individuální automobilové dopravy a s ní spjaté množství emisí látek znečišťujících ovzduší spočívá zejména ve schopnosti měnit dopravní chování jeho klientů. Sdílené vozidlo je nezbytné pro každou jízdu předem rezervovat a cesta k tomuto vozu bývá obvykle delší než cesta k soukromému automobilu parkujícímu před domem. Díky tomu uživatelé carsharingu volí pro svou cestu automobil, jen když jej skutečně potřebují. Majitel automobilu, který vynaložil velký objem finančních prostředků jen na jeho pořízení, má obvykle tendenci svůj vůz využívat co nejvíce, aby se mu investice do něj vyplatila. Tento postoj mu však v podstatě zabraňuje optimálně a efektivně využívat všechny druhy dopravy. V carsharingu jsou téměř všechny platby (výjimkou může být například poplatek za registraci) vázány na skutečné využívání vozidla, tím je u jeho uživatelů podpořeno dopravní chování, při němž kombinují využívání sdílených vozidel s environmentálně šetrnými dopravními prostředky – častěji používají městskou hromadnou dopravu i aktivní formy dopravy, jako je chůze či jízda na kole. Přehledné vyjádření cestovních nákladů spojených s využitím sdíleného vozu vede zákazníky carsharingu k tomu, aby před každou cestou zvážili, který dopravní prostředek je pro danou cestu a cíl ten nejvhodnější. A pokud mají k dispozici i nějaké alternativy, například použití veřejné hromadné dopravy, nevolí většina uživatelů služby carsharingu automaticky. Na rozdíl od vlastníka automobilu zvažují i jiné způsoby dopravy. Nastavení poplatků za využití sdíleného vozidla navíc vede řidiče k tomu, že se snaží najet co nejméně kilometrů a auto nepoužívat déle, než je nezbytné. V důsledku toho jsou sdílené automobily využívány efektivněji než soukromá vozidla. Zapojení carsharingu do systému environmentálně šetrných druhů dopravy tak může být vhodným doplňkem městské dopravní obslužnosti. V dlouhodobém časovém horizontu sdílení vozidel pomáhá nejen vytvořit diverzifikovanější dopravní systém, ale také redukovat závislost na automobilech.

Klienti carsharingových organizací nejsou, na rozdíl od vlastníka soukromého vozu, omezeni přístupem pouze k jedinému konkrétnímu automobilu. Mají přístup k celému vozovému parku, který je obvykle tvořen různě velkými a výkonnými vozidly, proto si pro každou jízdu mohou vybrat vozidlo, které nejlépe odpovídá účelu jejich cesty.

Řidiči, kteří plánují koupi automobilu, často vybírají vůz s ohledem na to, aby byl svou velikostí vhodný pro cestu na každoroční dovolenou či delší výlety. V důsledku toho však obvykle pro každodenní cesty používají příliš velká vozidla s velkou spotřebou (například SUV, která produkují větší množství emisí znečišťujících látek oproti běžným osobním automobilům). Navíc většina vozidel (především neurčená k podnikání) převážnou část své životnosti stojí zaparkovaná, oproti tomu sdílené vozidlo je daleko více využívané a může tak nahradit až 10 vozidel.

Ve vozových parcích carsharingových organizací často převažují menší vozidla, než bývá v průměru obvyklé u domácností. To odpovídá potřebám klientů a účelu cest, protože většina jízd je krátká, odehrává se v okolí bydliště a vozidlo využívá nejčastěji jen jedna až dvě osoby, k čemuž obvykle malý vůz plně dostačuje. Pokud však zákazník pro svou cestu potřebuje větší automobil (cestuje více osob, je potřeba přepravit objemný náklad apod.), může si z nabídky sdílených vozů vybrat odpovídající vozidlo.

Poplatky za využití sdílených automobilů bývají odstupňovány podle velikosti vozidel, čímž je podpořeno využívání menších vozů. Navíc jsou carsharingová vozidla obvykle novější, než je průměrné stáří osobních vozidel, díky čemuž splňují přísnější emisní standardy. Carsharingové organizace také často disponují nejmodernějšími vozidly s nízkou spotřebou paliva a rovněž se v jejich vozových parcích objevují automobily na alternativní pohony, jako jsou například zkapalněný ropný plyn (LPG), stlačený zemní plyn (CNG) či elektromobily a hybridní pohony. Z toho vyplývá, že sdílené automobily mají v průměru nižší spotřebu paliva na kilometr a při jejich provozu vzniká méně emisí znečišťujících látek, než je tomu u průměrného osobního vozu. Podrobnější informace o alternativních pohonech v automobilové dopravě a jejich výhodách jsou uvedeny v sekci Informace o vlivu automobilové dopravy na kvalitu ovzduší v rámci internetových stránek Středočeského kraje (Životní prostředí / Ochrana ovzduší).

Vozidla carsharingu jsou v oběhu více než průměrné automobily, které stojí nevyužité více než 96 % času své provozní životnosti. Jedno sdílené vozidlo může být schopno pokrýt potřeby i více než deseti lidí, díky čemuž carsharing vede k efektivnějšímu využívání nižšího počtu automobilů než v případě, kdy každá domácnost vlastní jeden nebo i více vozů. Rozvoj carsharingu tak může vést ke snižování potřeby parkovacích míst.

Velkým přínosem pro fungování carsharingu je podpora místní veřejné správy. Město může podporu poskytnout například tím, že umožní volné parkování sdílených vozidel v zónách placeného stání bez časového omezení. Postupně také dochází k jednání Asociace českého carsharingu (AČC), která zastupuje carsharingové firmy, s radnicemi velkých měst. Díky tomu se již podařilo vyjednat podporu pro parkování sdílených aut v některých velkých českých městech, a to například v Praze, Brně, Plzni a Českých Budějovicích. Podmínky pro parkování sdílených automobilů se v jednotlivých městech liší, ve většině případů je však možné parkovat sdílené automobily v zónách placeného parkování zdarma nebo za paušální roční poplatek.

Je tedy zřejmé, že dobře fungující carsharingový systém může snižovat negativní dopady individuální automobilové dopravy na kvalitu ovzduší díky potenciálu měnit dopravní chování klientů i díky efektivnějšímu využívání vozidel s lepšími emisními standardy. Uživatelům může carsharing přinést náhradu soukromých vozidel, výhodnější parkování v některých městech, efektivnější využívání automobilů oproti vlastním automobilům, úsporu nákladů na pořízení automobilů a snížení počtu najetých kilometrů automobily. Veřejnému prostoru může zase přinést snížení dopravního zatížení měst, nižší potřebu používání automobilů a zmenšení nároků na parkovací plochy.

Carsharing v sobě kombinuje některé prvky i výhody individuální automobilové dopravy s určitou formou dopravy veřejné a přispívá k systému trvale udržitelné dopravy. Zároveň není přímým konkurentem veřejné hromadné dopravy, ale je výhodnější než taxislužba. V západní Evropě dochází v posledních letech k výraznému rozvoji sdílení automobilů, což láká stále více provozovatelů včetně výrobců automobilů, kteří ve sdílení vidí velký potenciál v následujících letech. I v České republice počet sdílených automobilů neustále roste a je předpoklad, že i v následujících letech bude tento trend pokračovat.