V Jakubu, který je dnes částí obce Církvice, se nachází vyjímečný románský kostel sv. Jakuba, vysvěcený roku 1165. Fasády kostela jsou bohatě zdobeny lichými arkádami mezi lizénami, dále obloučkovým vlysem a především unikátní románskou reliéfní výzdobou.

Ta sestává z několika postav umístěných v arkádách na jižní straně kostela. Po stranách původního portálu s profilovaným ostěním a reliéfem Krista a dvou andělů v tympanonu, jsou umístěny dva pískovcové reliéfy apoštolů v torzálním stavu. Postavy bývají považovány za sv. Petra a sv. Pavla, což je však velmi těžké určit - právě i vzhledem k tomu, že jsou postavy dochovány jen částečně. Ústřední postavou na průčelí kostela je nejspíše sv. Jakub, umístěný v arkádě patra přímo nad portálem. Po jeho stranách jsou situovány dvě klečící postavy, zřejmě mladíků. Tato trojice bývá ovšem také interpretována jako zobrazení Krista s klečícími donátory. Do arkád v patře jsou dále vsazeny ještě tři postavy - rytíř, biskup a pravděpodobně opat. Poslední dva by mohli představovat sv. Vojtěcha a sv. Prokopa. Plastiky v patře se dochovaly v podstatně lepším stavu, než figury v přízemí. Jedná se o největší soubor dochovaných románských plastik u nás. Názory na původ plastik se velmi různí, jsou uváděny vlivy sochařství saského a francouzského, autorství je připisováno buď huti sedleckého cisterciáckého kláštera, či sochařům z okruhu dvorského umění doby knížete Vladislava II., nověji je také zmiňován možný import hotových plastik ze severní Itálie nebo zhotovení sochařem se severoitalskou románskou plastikou obeznámeným.

Dominantou kostela je vysoká západní věž s obnovenými románskými potrojnými okénky ve vrchních dvou patrech.  Na východní straně kostel uzavírá okrouhlá apsida. V interieru se jedná o jednolodní tribunový kostel s kamennou kruchtou při západní stěně lodi, podepíranou dvěma sloupky se zdobenými hlavicemi. Současnou podobu kostel dostal při puristické úpravě, provedené v letech 1872 - 1874 J. Krannerem (loď) a v roce 1883 J. Mockerem (věž).

Zakladatelkou kostela byla Marie z rodu později nazývaného Páni ze Švabenic, spolu se svými syny Slaviborem a Pavlem. Důvod založení kostela není doposud plně ozřejmen, jako hypotéza se uvádí, že Marie kostel založila po smrti svého manžela, kterým mohl být Slavibor, připomínaný roku 1145, kdy se zúčastnil přepadení Olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka u hradu Usobrno ve vsi Biskupicích. Kostel by tak mohl být založen na usmíření. Z listiny o svěcení (autentika) pražského biskupa Daniela z roku 1165, nalezené v roce 1846 při opravě kostela vyplývá, že svěcení kostela se účastnil sám český král Vladislav s královnou Juditou, což svědčí o tom, že tato události musela mít značnou důležitost.

V posledních letech byl celkově úspěšně obnoven exteriér kostela.