Agregátor obsahu

Zpět Socha svatého Petra ze Slivice

Socha sv. Petra ze Slivice (bělohorská opuka, v. 91.5 cm, kolem r. 1385) je jedinou dochovanou kamennou sochou mužského světce na našem území, pocházející z období tzv. krásného slohu, kdy byla Praha předním uměleckým centrem Evropy. Původně se nacházela v kostele sv. Petra ve Slivici (dnes součást Milína v okrese Příbram) a od roku 1961 je zapůjčena do expozice středověkého umění Národní galerie v Praze. Její vznik zřejmě souvisí s osobou vzdělaného pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna (1350-1400), který intelektuálně ovlivnil také tehdejší pražskou uměleckou tvorbu. Nelze ani vyloučit, že původně vznikla pro biskupskou rezidenci v nedaleké Příbrami a do Slivice byla přemístěna druhotně. Socha představuje důležitý spojovací článek mezi starším sochařstvím pražské katedrální hutě Petra Parléře a vrcholnou tvorbou krásného slohu. Řada výrazových prostředků, zejména skladba drapérie světcova šatu, ji spojuje s jiným významným sochařským dílem, a to Madonou plzeňskou. Za jejich společného autora je považován sochař působící na našem území v 80. a 90. letech 14. století nesoucí pomocné označení Mistr krumlovské madony.  

Za národní kulturní památku byla socha sv. Petra prohlášena v rámci souboru šesti významných kamenných soch z období krásného slohu nařízením vlády č. 422/2005 Sb. ze dne 29. září 2005 s účinností od 1. ledna 2006.