Areál hydroelektrárny se nachází při levém břehu Labe, v blízkosti centra města. Stavba vznikla v rámci projektu regulace Labe v Poděbradech. Stavba je dílem poděbradského rodáka, architekta prof. Antonína Engela (1879-1958), nejvýznačnějšího představitele klasicizujícího stylu v české moderní architektuře v 1. pol. 20. st. Jeho rozsáhlé dílo zahrnuje kromě řady realizací významných staveb v Praze (např. náměstí dejvický „kulaťák") práce i v oblasti urbanismu a teorie architektury. Stejně tak je významné jeho pedagogické působení na Českém vysokém učení technickém a později ve funkci rektora. Na návrhu technického řešení vodního díla pracoval Ing. Eduard Schwarzer (1872-1932), přední odborník v oblasti vodních staveb, autor řady vodních děl na Labi.

Projekt regulace Labe v Poděbradech byl zpracován pražskou expoziturou Ředitelství pro stavbu vodních cest, sídlícího ve Vídni. Výstavba poděbradské hydroelektrárny probíhala v letech 1914-1918 jako součást plánu úpravy vodního toku Labe po přijetí vodocestního zákona o stavbě vodních drah a provedení úpravy řek v roce 1901. Stavba zdymadla byla zahájena v roce 1914 a ukončena v roce 1916, výstavba elektrárny započala v roce 1915 a byla ukončena roku 1918. V roce 1919 byly spuštěny dvě ze čtyř navržených francisových turbín, dodaných pardubickou fy. Prokop a synové. Na provedení stavby se podílely stavební firmy Ing. Zdenko Kruliš, A. Lanna, Ing. Jaroslav Hanauer, Ing. Vladimír Vlček a Ing. Karel Herzán. Železné konstrukce a strojní vybavení dodaly První Českomoravká továrna na stroje v Praze, a. s., Bratři Prášilové a spol., z Libně., dále přeloučská pobočka Chlumechých strojíren Železoprůmysl. Dodavatelem elektrotechnických zařízení byla fy. Fr. Křižíka. Celková kolaudace stavby proběhla až v roce 1923. Provozovatelem elektrárny se stala fy. ESSO - Elektrárenský svaz středolabských okresů, spol. s.r.o.

Hydroelektrárna v Poděbradech je reprezentativní ukázkou výstavby vodních děl v období 1. čtvrtiny. 20. stol. a to nejenom v rozsahu území Středočeského kraje, ale i v rámci území naší republiky. Toto vodní dílo, na jehož vzniku se spolu s architektem Antonínem Engelem podíleli přední odborníci oboru, je významnou stavbou z hlediska začlenění v urbanismu města a krajiny. Požadavek na skloubení inženýrského díla s městským okolím a krajinou byl zásadním tématem při řešení vodních děl v tomto období. Problematikou estetického začlenění vodních děl do okolí se zabýval rovněž nymburský rodák Ing. Emil Zimmler (1863-1950), stavební rada expozitury pro stavbu vodních cest v Praze, konzervátor památek v Nymburském okresu a předseda Okrašlovacího spolku v Nymburce, který oslovil Engela s návrhem na provedení vodního díla pro Poděbrady.

Architektura Antonína Engela zde výtečně začleňuje moderní technickou budovu do sousedství poděbradského zámku, hlavní dominanty nábřeží. Monumentalizující styl budovy hydroelektrárny vyniká propracovaným kompozičním řešením hmot, pojetím fasád, včetně řešení detailů. Spolu s celým vodním dílem jezu je stavba dochovaná v původní podobě a náleží nyní k architektonickým dominantám města Poděbrady. Svými kvalitami navazuje na moderní evropskou industriální architekturu a náleží mezi stavby, které svým architektonickým pojetím a krajinářským řešením představují významný fenomén a jsou dominantami v rovinaté krajině východní části Středočeského kraje. Roku 2012 byla stavba prohlášena za kulturní památku a roku 2017 za národní kulturní památkou.