Kontakty
Bc. Věra Škaloudová
odborný referent pro řízení projektů v obl. ŽP, EVVO
tel.: 257 280 848, 725 765 888
skaloudova@kr-s.cz
Mgr. Ing. Jaroslava Danihelková
odborný referent pro řízení projektů v obl. ŽP, EVVO
tel.: 257 280 117, 702 147 605
danihelkova@kr-s.cz
Žulové krajiny středních Čech
- Autoři: V. Cílek, F. Fediuk, Z. Sůvová a kol.
- Ilustrace: D. Lizoňová
- Rok vydání: 2018
- Nakladatelství: Dokořán s.r.o.
- Popis: vázaná bez přebalu, 297 × 210 mm, 216 stran, 160 barevných ilustrací a fotografií
- ISBN: 978-80-7363-902-0
- EAN: 9788073639020
- E-shop: https://www.dokoran.cz/?p=book&id=1066
Kniha Žulové krajiny středních Čech navazuje na tři předešlé společné projekty Středočeského kraje, nakladatelství Dokořán a významných autorů zabývajících se publikační činností v oblasti životního prostředí. Upozorňuje čtenáře na pozoruhodné, ale přehlížené krajiny zejména na rozhraní středních a jižních Čech. Autorům se podařilo propojit svět lidí a svět přírody a vložit další kamínek do mozaiky povědomí toho, jak vzácně rozmanitý je Středočeský kraj. Publikace přispívá nejen k poznání žulového fenoménu v našem regionu, ale může se významně podílet i na rozvoji krajové turistiky.
V první části se kniha soustředí na charakteristiku žulové krajiny včetně současných názorů na vznik středočeského plutonu, druhá část popisuje hlavní lokality (skalní tvary, těžba a zpracování žuly – Hudčice, sázavská oblast, Petrovicko, ložiska vázaná na středočeský pluton – příbramské uranové ložisko, ložiska zlata na Čelině a Mokrsku). Třetí část pak zahrnuje přírodu, krajinný ráz a významné pravěké, středověké a novověké památky této oblasti, respektive i stavby postavené ze žuly.
Tato kniha je návodem, jak se dívat v místech, kde jsme toho ještě nedávno mnoho neviděli. Je chválou nenápadně sloužících žul a oslavou obyčejných krajin. Praha je možná „zlatem“ této země, ale její „solí“ jsou nenápadné kraje ležící tam, kde nevede dálnice a nikomu nestojí za to postavit billboard. Při hlubším ponoru se projeví, že to, co vypadalo obyčejně, má ve skutečnosti své kouzlo, kterého si zpočátku ani nevšimneme, podobně jako nevidíme, co nosí indiánský náčelník ozdobený mohutnou čelenkou v kapse svých kožených kalhot. Na Petrovicku jsou takovým nezjevným tajemstvím staré cesty lemované suchými zídkami, jinde viklany a skupiny omšelých, prastaře působících balvanů, skalní misky či mechové zahrádky, žluť kvetoucích janovců a fialový vřes na žulovém písku.
| „Chtěli jsme tímto úryvkem upozornit, jako by existovaly dva Středočeské kraje. Ten první leží kolem Prahy a zaujímá více než severní polovinu kraje. Je poměrně bohatý, většinou hustě zastavěný a často o něm slýcháme. Sestává z celé řady sobě nepodobných krajin – od vápencového Českého krasu, kambrických Brd, křemencových Hřebenů, pískovcového Českého ráje až k Polabí. Jenže na jih od Benešova leží úplně jiné území, které má celkem jednotný charakter a vztahuje se spíš k Táboru či Písku. Téměř se neobjevuje ve sdělovacích prostředcích. Většinou zde nalezneme jen pár osamělých billboardů, což je známkou harmonické krajiny. Tento kraj není ani dramatický, ani romantický a kupodivu ani přespříliš zbožný. Ještě to nejsou jižní Čechy, ale už to nejsou střední Čechy, tak jak je cítíme mezi Příbramí, Rakovníkem, Mělníkem a Mladou Boleslaví. Spíš se podobá Vysočině, ale její nenápadné a nepříliš výrazné části, jakou nalezneme mezi Pelhřimovem a Ledčem, a vlastně až skoro ke staré zemské hranici s Moravou, kde ještě neční Santiniho Zelená hora ani se nezvedá Javořice či Devět skal.“ Žulové krajiny středních Čech, str. 24 a 25 |