Externí odkazy

Kontakty

Kontakty

Mgr. Ladislav Hofman
správce GIS
tel.: 257 280 831
hofman@kr-s.cz

Oddělení řízení projektů v oblasti ŽP a zem.

Středočeský kraj – životní prostředí

Středočeský kraj – životní prostředí

  • Autoři: J. Babka, D. Bauerová, I. Bičík, M. Burešová, L. Hofman, D. Hrčka, H. Humlová, K. Jetelová, J. Kloudová, P. Kocourek, J. Komárová, R. Kouřík, J. Kruba, T. Macháček, A. Málek, V. Němec, J. Obermajer, F. Ohem, Z. Pluháček, M. Stáňová, P. Svoboda, P. Sýkora, L. Šmídová, H. Šťastná, P. Vaňhát, M. Veverková, P. Visinger, D. Zemanová, J. Židová
  • Rok vydání: 2007
  • Vydavatel: Středočeský kraj
  • Popis: vázaná, 225 × 300 mm, 256 stran, fotografie, mapy

Publikaci Středočeský kraj – životní prostředí vydal Středočeský kraj s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci projektu č. CZ.04.1.03/4.2.16.3./0011 „Rozvoj sítě krajských středisek EVVO Středočeského kraje“.

Autoři knihy – pracovníci Odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Středočeského kraje – využili příležitosti představit nejen velké přírodní hodnoty regionu, ale i zákonné normy, postupy a způsoby, jak v evropském kontextu přírodu a životní prostředí důsledně chránit. Tím je tato publikace jedinečná: komplexně představuje péči o přírodní prostředí na úrovni regionu středních Čech a poskytuje doplňující a rozvíjející informace k této oblasti našeho života.

Smyslem je seznámit čtenáře s praktickou ochranou trvale udržitelných přírodních hodnot a zdravého životního prostředí zabezpečovanou Středočeským krajem. Publikace si klade za cíl i posílit povědomí o středočeském regionu a upevnit citovou vazbu k místu, kde žijeme. Je určena široké veřejnosti, v první řadě se však obrací ke školní mládeži a studentům, k učitelům a výchovným pracovníkům, kterým může být užitečnou a inspirativní pomůckou ke vzdělávání a studiu. Kniha byla vydána v nákladu 5 000 výtisků a byla distribuována do škol, knihoven, muzeí a informačních center ve Středočeském kraji.

„‚V klokotu velkoměsta ztrácí člověk pomalu, ale jistě kontakt s přírodou. Zvláště v činžovním domě podléhá civilizaci více, než je zdrávo. Přepych není vše a televizní program stěží nahradí třpytivý pohled plaché laně. Je pravda, že každému to nevadí, ale naše rodina, jež pochází z boubínské samoty, kde styk s okolním světem obstarával jednou do měsíce listonoš, nesetkal-li se ovšem po cestě s medvědem, se nemohla s městským životem smířit. Vždyť nemít ve zdi houbu, nevěděli bychom ani, jak vypadá rostlina.‘ (V současnosti se již sice houby neřadí mezi rostliny a tvoří samostatnou říši Fungi, což ovšem nic neubírá na kráse této podnětné myšlenky.)

Podobně jako v povídce Šimka a Grossmanna ‚Jak jsme chovali užitečné zvíře‘ ztrácejí v dnešní uspěchané a přetechnizované době nejen obyvatelé velkoměst a činžovních domů kontakt s přírodou, nepočítáme-li za kontakt bydlení v developerských lokalitách ‚U Lesa‘ či ‚Na Zeleném vršku‘ nebo automobilové výlety do chráněných území s davy dalších výfukářů a odpadkoodhazovačů. Skutečná blízkost přírody ale spočívá v tom, že příroda bude blízká našim srdcím a my se k ní budeme chovat jako k někomu, koho máme rádi.

Středočeský kraj – životní prostředí, str. 14