Systém náhradní rodinné péče v ČR

Výchova dětí a péče o jejich příznivý vývoj je především právem a povinností obou rodičů. Ne všichni rodiče se však chtějí, mohou nebo umí o své děti starat. V situacích, kdy děti nemohou z nejrůznějších důvodů vyrůstat ve vlastní biologické rodině, je třeba hledat optimální formu náhradní výchovy.

Náhradní rodinná péče je upravena zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který je účinný od 1. 1. 2014.

Proces vyřizování žádostí o náhradní rodinnou péči, posuzováním žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče je upraven zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon doznal významných změn právě v oblasti náhradní rodinné péče, zejména pak pěstounské péče, novelou účinnou od 1. 1. 2013.

Rozhodnutí o tom, zda bude nezletilé dítě svěřeno do péče osvojitele nebo pěstouna a to včetně tzv. péče před osvojením a péče předpěstounské, je zcela v rukou soudu.

Soudy postupují při rozhodování o svěření dítěte do náhradní rodinné péče podle příslušných ustanovení zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a současně dle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

V systému náhradní rodinné péče rozlišujeme dvě základní formy péče nahrazující péči rodičů:

• osvojení
• pěstounská péče

Specifické postavení v systému náhradní rodinné péče zaujímá tzv. pěstounská péče na přechodnou dobu.